Kdybych se rozhodl jinak,
vytvořil bych prostorové hnutí
a žil si spokojeně v něm,
až do dalšího rozhodnutí.
Kdybych se rozhodl jinak,
třeba jednou, jen tak za úsvitu
řekl bych si - nepotřebuji tě -
stala by ses okamžitě nepotřebnou
pro mou momentální realitu.
Dokážu tě stvořit středobodem hvězd,
spálím led, zakulatím stěny hranolu,
modrá zrudne, mraky plují lesem -
tohle je můj svět a já přebírám kontrolu.
Mnou tvořené schodiště
skládám a rozvíjím dle situace.
Čistá improvizace.
Scházím vzhůru, stoupám dolů.
Každý má svůj vlastní vesmír,
o vlastním též každý dobře ví.
Avšak málo kdo si uvědomí,
že nejinak jsou na tom ostatní.
Život jako klubko vlny,
spleten z nejrůznějších pohledů,
uzavírá hebké stěny,
zjeví se - a zmizí z dohledu.
Ač zdáme se hmotou propojeni,
každý kráčí vlastní představou.
Skutečnost je plná oddělení.
Kolik lidí, tolik Zemí.
Ne-li víc.
