Kdybych měla strach z paradoxů,
bála bych se tě, neboť
tvou hlavu zdobí válečná helma
a ze zad se rozvíjí křídla.
Andělé nebyli stvořeni ve válku.
Andělé nesmí zakusit válku,
aby zůstali v dokonalé ryzosti
prvotního okamžiku svého ztělesnění.
Ale ty tu stojíš přede mnou,
jiskřivý, čirý,
jako průhledné sklo.
Tváří zrcadlíš tu klidnou mírnost
pramenící z boha.
Vidím tvou duši se vznášet,
zatím co ti z rukou kane krev.
Přesto zůstává tak nezkalená.
Jak to jen děláš?
Snad jsi ji neoddělil od těla.
Snad ji neoddělíš od těla.
V to doufám.
