close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Říjen 2016

Sinusoidy

13. října 2016 v 23:26 | Arae Innera
Potkala jsem již mnohé,
jak bohaté, tak chudé,
jak falešné, tak pravé,
přestože je všechno pouhým zahalením duše,
individualizující se jednoty.

Stále však zůstávám
vydána na lov
v zajetí chtíče a nadějí
na něco čistějšího.

Možná jsem ji již našla,
zlatavě třpytivou a bez poskvrnky,
skrytou však v masce,
tak temné, tak chladné,
až zmrzla i moje podstata
a schovala se hlouběji,
zavrtána v tmu,
obklopena jejím teplem
a to teplo bylo laskavé a klidné.

Když duše uchýlí se v mír,
tělo chřadne.
Nesmyslné to není,
neboť mince obsahují více stran
pro trojrozměrnou existenci.
Snad nacházím se tedy tam, kde předpokládám.
A neuběhne ani pár hřejivých chvil,
aby neshledal nás čas, opět dohromady.

Prolínající se energie spirál, neodděleny,
jen poklepání a letmá zpráva o životě,
jíž vyvozuji z pouhé rozdílnosti zorného pole.
Směřujíce k sobě,
nedotknutelným blahem pozdních večerů,
křivky jež byly poznány,
avšak nikdy s obsahem tak čiré přítomnosti.

Její nezkalené proudy,
zachyceny sítí žebříkových sloupců
při prožitku, jež voní jako rozmarýn,
než zbrázdí je výškový rozdíl,
pro opětovné shledání,
jako malý ústřižek
novin z budoucnosti.

Smutná místa

9. října 2016 v 22:53 | Arae Innera |  Básním
Někdo tam byl.
A byla bych si jista,
kdybych nevěděla,
jak ráda mysl opíjí mé smysly.
 

Naslouchám oceánům.
Silně mi tě připomínají.
Tak daleko,
přesto tak povědomé.
Své vlny spínají
kolem mých břehů.
Studených, kamenných břehů,
nasáklých krví a životem.

Je to tak dávno.
Ač čas neexistuje a já,
bez schopnosti vzpomenout si,
jsem si jista, jsem si jista -
Nejsem.

Kdybychom mohli
- a vlastně to ani nevadí,
neboť noc je stále mladá
a bůh se nedívá -
Kdybychom mohli...
Ale ani Slunce s Měsícem
se nikdy nestřetnou.


V rámci rovnováhy
zůstává nedotknutelnost zachována.
A to dělá vesmír smutným místem.
Smutným, smutným místem.