Potkala jsem již mnohé,
jak bohaté, tak chudé,
jak falešné, tak pravé,
přestože je všechno pouhým zahalením duše,
individualizující se jednoty.
Stále však zůstávám
vydána na lov
v zajetí chtíče a nadějí
na něco čistějšího.
Možná jsem ji již našla,
zlatavě třpytivou a bez poskvrnky,
skrytou však v masce,
tak temné, tak chladné,
až zmrzla i moje podstata
a schovala se hlouběji,
zavrtána v tmu,
obklopena jejím teplem
a to teplo bylo laskavé a klidné.
Když duše uchýlí se v mír,
tělo chřadne.
Nesmyslné to není,
neboť mince obsahují více stran
pro trojrozměrnou existenci.
Snad nacházím se tedy tam, kde předpokládám.
A neuběhne ani pár hřejivých chvil,
aby neshledal nás čas, opět dohromady.
Prolínající se energie spirál, neodděleny,
jen poklepání a letmá zpráva o životě,
jíž vyvozuji z pouhé rozdílnosti zorného pole.
Směřujíce k sobě,
nedotknutelným blahem pozdních večerů,
křivky jež byly poznány,
avšak nikdy s obsahem tak čiré přítomnosti.
Její nezkalené proudy,
zachyceny sítí žebříkových sloupců
při prožitku, jež voní jako rozmarýn,
než zbrázdí je výškový rozdíl,
pro opětovné shledání,
jako malý ústřižek
novin z budoucnosti.
